Jak pohyb může mluvit: rozhovor s Adrianou Kajzarovou o motorice a řeči u dětí

Mnoho rodičů má pocit, že řeč a pohyb jsou dvě oddělené věci – logopedie se přece týká jazyka, zatímco motorika pohybu. Jenže tělo, mozek i emoce tvoří jeden celek.
V rozhovoru s Adrianou Kajzarovou, speciální pedagožkou a zakladatelkou Petáji, se dozvíte, proč se dítě nejlépe "rozmlouvá" právě v pohybu, jak tělesná jistota podporuje jazykový rozvoj a proč by logopedická práce měla začínat třeba… válením sudů.

Adriano, v Petáji často mluvíš o tom, že pohyb a řeč spolu úzce souvisí. Přitom mnoho rodičů to vnímá odděleně – logopedie je přece o jazyku, a motorika o pohybu. Proč se podle tebe o této souvislosti tolik nemluví?

Adriana: Možná proto, že jsme si zvykli dívat se na dítě "po částech". Jednou řešíme řeč, jindy pohyb, jindy chování… Ale dítě takhle rozdělit nejde. Tělo, mozek i emoce jsou jeden propojený systém. A právě to propojení často rozhoduje o tom, jak se dítě vyvíjí.

Když má třeba dítě slabší stabilitu těla, přetrvávající reflexy nebo se hýbe málo, projeví se to nejen v pohybu, ale i v řeči. Jazyk, rty, čelist, dech – to všechno jsou přece svaly, které musí mozek řídit stejně jako ruce nebo nohy. Takže když tělo "neposlouchá", nemůže dobře fungovat ani jemná motorika mluvidel. A to už se projeví na výslovnosti, rytmu i celkové plynulosti řeči.

Můžeš to vysvětlit víc do hloubky – jak přesně pohyb ovlivňuje řeč?

Adriana: Jistě. Řeč je vlastně velmi jemná motorická dovednost – koordinace svalů jazyka, rtů, čelistí, dechu a hlasu. Aby mozek mohl tyto pohyby řídit, potřebuje nejdřív zvládnout jednodušší pohybové vzorce: držet hlavu, lézt, stát, orientovat se v prostoru, reagovat na zvuk i dotek.

Četla jsem studii, která prokázala, že existuje přímá souvislost mezi rozvojem hrubé motoriky a jazykem v raném dětství. Děti, které měly lepší rovnováhu a koordinaci, měly i vyšší úroveň fonologického povědomí – tedy schopnosti vnímat a rozlišovat zvuky řeči. Další výzkum, známý pod názvem "Sit to talk" ukazuje, že i tak "banální" věc, jako kdy dítě začne samostatně sedět, může ovlivnit jeho jazykový vývoj. Jakmile se dítě stabilizuje v prostoru, má ruce volné k objevování, a mozek začne rozvíjet schopnosti spojené s komunikací. Zní to jako maličkost, ale právě tady začíná "dialog těla a mozku".

A jak to vypadá v praxi? Vidíš tu souvislost u dětí často?

Adriana: Velmi často. Podle posledních dat i osobních zkušeností přichází k zápisu do první třídy více než polovina dětí s nějakým problémem v řeči – nejčastěji s výslovností, malou slovní zásobou nebo obtížemi v porozumění. A zhruba pětina z nich má zároveň problémy i s jemnou nebo hrubou motorikou. Abych byla upřímná – někdy mě až překvapuje, jak málo pohybu dnešní děti mají. Mají dvě hodiny tělocviku týdně (a to ještě někdy odpadne), do školy a ze školy je někdo veze, a když už sportují, bývá to často jednostranné. Hokej, fotbal, plavání – všechno skvělé, ale rozvíjí jen určitou část těla. Dítě se pak sice naučí perfektně bruslit pozpátku, ale když má lézt po čtyřech, vypadá, jako kdyby nikdy nemělo kolena. 😄

Neříkám, že všechny děti s potížemi v řeči mají i problém s motorikou – ale u mnoha z nich to spolu souvisí.
V Petáji si toho všímáme často: dítě, které má slabší stabilitu, neumí balancovat nebo se vyhýbá pohybovým hrám, bývá často i méně obratné v mluvení.

Takže místo toho, abychom pořád dokola trénovali jazyk před zrcadlem, někdy prostě začneme u těla – válení sudů, lezení po čtyřech, chůze pozpátku, balancování na míči…
A najednou – hop! – zlepšuje se výslovnost, rytmus i dech. Samozřejmě, že existují ověřené postupy a metody, jak řeč rozvíjet – a ty v Petáji používáme každý den. Ale pohyb je pro nás stejně důležitý nástroj. Neměl by být "místo" logopedické práce, ale ruku v ruce s ní. Když se tělo probudí, mozek začne pracovat jinak – a dítě se pak často rozmluví dřív, než by člověk čekal.

To je krásný obraz – že se tělo "probudí". Jak to tedy konkrétně vypadá u vás v Petáji?

Adriana: My to máme v Petáji postavené hodně přirozeně. Děti nejsou nucené do pohybu, ale mají příležitost se hýbat pořád – při hře, při přechodech, při tvoření. Máme centra aktivit, kde se střídá klid a akce: děti třeba malují na zemi, staví, přenášejí věci, chodí po "opičí dráze", pracují s vodou...

Podporuji přirozený pohyb v kontextu učení, nejen "cvičební blok". A to je podle mě ten klíč – dítě, které se cítí v těle jistě, má i odvahu zkoušet nové věci. A to platí i pro řeč: méně se bojí, víc komunikuje, víc experimentuje se zvuky.
Ale pohyb sám o sobě samozřejmě nestačí. Je to skvělý základ a prevence, která podporuje celkový vývoj, ale u některých dětí je potřeba jít víc do hloubky – spojit pohyb s cílenou řečovou terapií, řečovými cvičeními nebo rozvojem sluchového vnímání.

A právě to u nás propojujeme. Když vidíme, že dítě potřebuje víc než přirozenou stimulaci, navazujeme individuální i skupinovou práci – třeba formou logo-kroužků nebo specializované logopedické péče, kterou u nás vedeme podle Elkoninovy metody a dalších osvědčených přístupů.
Díky tomu se dá krásně propojit tělo, mozek i jazyk – a vývoj má pak mnohem větší šanci být plynulý.

Můžeš dát pár konkrétních tipů pro rodiče? Co dělat doma, když si všimnou, že dítě třeba mluví málo nebo "nechce"?

Adriana: Začni jednoduše – ne řečmi, ale hrou. Lezte pod stůl, házejte si s míčem, tančete, foukejte do bublin. A přitom komentujte, co se děje: "Ty jsi vysoko!", "To bylo bum!", "Tady to klouže!" Dítě tak slyší jazyk v přirozeném kontextu, a to je víc než jakákoli učebnice. Mluvte s ním při pohybu, ne o pohybu – propojujete tím slovo s prožitkem.

A když si všimnete, že dítě má potíže, třeba s koordinací, dýcháním nebo výslovností, nebát se vyhledat odborníka. Někdy stačí pár konzultací, někdy má smysl cílená řečová terapie – třeba v kombinaci s pohybem a smyslovými aktivitami. My to v Petáji vnímáme tak, že pohyb pomáhá, ale nestačí. Je to krásný start, prevence i cesta, jak dítě připravit na hlubší práci – ale každé dítě potřebuje svůj klíč. A ten někdy leží v těle, jindy v řeči a také v myšlení – a nejčastěji někde mezi tím.

Jak bys to celé shrnula – co by si rodiče a učitelé měli odnést z toho, co říkáš?

Adriana: Rozvoj řeči není jen o správné výslovnosti. Je o tom, jak dítě vnímá své tělo, jak zvládá pohyb, emoce i spolupráci. Proto v Petáji vnímáme vývoj dítěte komplexně – učíme ho hýbat se, mluvit, vnímat i rozumět – sobě i jiným.

Když se propojí všechny tyto oblasti, dítě získá jistotu v těle, jazyku i v sobě samotném.
A to je podle nás ten nejlepší start do života.

Tipy od Adriany Kajzarové:

• Dopřejte dětem každý den spontánní pohyb – ne pouze organizovaný sport.
• Dejte jim možnost dotýkat se různých materiálů (voda, hlína, dřevo, kamínky).
• Při pohybu mluvte, komentujte dění, pojmenovávejte.
• Rozvíjejte jemnou motoriku: zapínání zipů, navlékání korálků, kuchyňské činnosti.
• Nechte děti zkoušet a objevovat – v pohybu i v řeči.
• A když máte pochybnosti, nebojte se zeptat – odborná pomoc neznamená problém, ale podporu.