Když komunikace hledá svou cestu: jak v Petáji využíváme znakový jazyk

V Petáji vnímáme komunikaci jako jednu ze základních oblastí dětského vývoje. Ne každé dítě se však od začátku dorozumívá stejným způsobem a ne každému stačí pouze mluvené slovo. I proto v naší dětské skupině i v Centru speciálně-pedagogické péče využíváme různé cesty podpory komunikace — podle potřeb konkrétního dítěte.

Jednou z nich je také znakový jazyk a vizuálně podpořená komunikace. V našem případě nejde o nahodilé používání několika znaků, ale o promyšlený přístup, který vychází jak z odborného vzdělání, tak z praktické zkušenosti s podporou dětí se sluchovým postižením, opožděným vývojem řeči i dalšími komunikačními obtížemi.

O tom, jak se znakový jazyk stal součástí práce v Petáji a kde všude může dítěti pomoci, jsme si povídali s Mgr. Adrianou Kajzarovou.

Adriano, jak se znakový jazyk dostal do vaší dětské skupiny?

Impulsem byla integrace nedoslýchavé holčičky se sluchadly do naší dětské skupiny. Bylo pro nás důležité, aby měla možnost opravdu porozumět tomu, co se kolem ní děje, a aby měla nástroje, jak komunikovat s dospělými i s ostatními dětmi.

U mě osobně se ale téma znakového jazyka objevilo už dříve. Absolvovala jsem kurz základů českého znakového jazyka vedený přímo Neslyšícími lektory. Díky tomu jsem měla možnost poznat nejen samotné znaky, ale také principy, na kterých znakový jazyk funguje. Také studium jsem měla primárně zaměřené na surdopedii. (pozn. speciálně pedagogická disciplína zaměřená na výchovu, vzdělávání a rozvoj osob se sluchovým postižením)

I tato zkušenost nám dodala jistotu, že dokážeme vytvořit prostředí, které bude pro dítě se sluchovým postižením skutečně podpůrné.

Zároveň je důležité říct, že i samotná holčička se se znakovým jazykem teprve seznamuje. V rámci individuální péče se jí tedy věnujeme i v této oblasti a pomáháme jí postupně objevovat, jak může znakový jazyk využívat jako nástroj komunikace.

Znamená to, že znakový jazyk využíváte hlavně u dětí se sluchovým postižením?

To byl původní impuls, ale postupně jsme zjistili, že prvky znakového jazyka mohou být velmi užitečné i u dalších dětí.

U malých dětí totiž často existuje období, kdy porozumění předbíhá aktivní řeč. Dítě už ví, co chce sdělit, ale ještě nemá dostatečnou slovní zásobu nebo jistotu v mluvení. Znak může v této fázi fungovat jako podpůrný komunikační prostředek.

Dítě tak může vyjádřit potřebu, reagovat na situaci nebo se zapojit do komunikace ještě předtím, než je řeč plně rozvinutá.

V jakých situacích znakový jazyk využíváte dnes?

Nejčastěji při komunikaci s dětmi, které ještě nemluví nebo jejich řeč teprve vzniká. Pomáhá také dětem s opožděným vývojem řeči nebo dětem, které potřebují více podpory při porozumění komunikaci.

Své místo má ale i v některých individuálních intervencích, které realizujeme například v rámci našeho Centra speciálně-pedagogické péče Petája. V těchto situacích někdy využíváme také behaviorální přístupy a principy učení, jejichž cílem je rozvíjet funkční komunikaci a porozumění.

Tyto přístupy mohou být velmi užitečné například u dětí s poruchou autistického spektra, mentálním postižením nebo výraznějšími obtížemi v komunikaci. Znak může v takových situacích sloužit jako podpůrný komunikační nástroj, který dítěti pomáhá vyjádřit potřebu, reagovat na instrukci nebo se zapojit do interakce.

Znakování využíváme také například v jazykové terapii Elkonin – zejména u dětí se sluchovým postižením, kde může vizuální podpora významně pomoci při práci s jazykovou strukturou.

Pro některé děti tak může znak fungovat jako most mezi porozuměním a mluvenou řečí.

Jaký je rozdíl mezi tímto přístupem a běžným znakování pro malé děti, o kterém dnes často slyšíme?

V posledních letech se znakování u malých dětí objevuje poměrně často, například v podobě programů pro rodiče a miminka. Ty mohou být pro mnoho rodin velmi přínosné a pomáhají dětem objevovat první možnosti komunikace.

V našem případě ale pracujeme se znakem spíše jako s cíleným nástrojem podpory komunikace v konkrétních situacích. Vždy přemýšlíme o tom, jakou funkci má znak pro konkrétní dítě – zda mu pomáhá porozumět, vyjádřit potřebu, zapojit se do komunikace nebo snížit frustraci z neporozumění.

Znak tedy nepoužíváme samoúčelně, ale jako součást širší podpory komunikace.

Jak na znakový jazyk reagují ostatní děti ve skupině?

Velmi přirozeně. Tím, že se znakům věnujeme u konkrétní holčičky i v rámci individuální podpory, setkávají se s nimi přirozeně i ostatní děti ve skupině.

A právě to je na dětském kolektivu krásné – děti velmi rychle přijmou, že komunikace může mít různé podoby. To, co může dospělým připadat jako "specifická metoda", děti často vnímají jen jako další způsob, jak si něco sdělit.

Co podle vás znakový jazyk dětem přináší nejvíc?

Možnost být srozumitelně v kontaktu s okolím.

Pro malé dítě je velmi důležité zažít, že dokáže sdělit svou potřebu a že jeho komunikace má smysl. Pokud dítě zatím nemá k dispozici plně rozvinutou řeč, může být znak velmi důležitou oporou.

Nejde přitom jen o samotné dorozumění. Jde také o menší frustraci, větší jistotu v interakci a o to, že dítě zažívá úspěch v komunikaci.

A právě tyto malé komunikační úspěchy jsou pro další vývoj velmi důležité.

Zkušenosti z praxe nám znovu potvrzují, že komunikace dítěte nemusí mít vždy od začátku podobu mluvené řeči. Pokud dítě dostane vhodnou podporu, může si postupně budovat jistotu v porozumění, vyjadřování i sociálním kontaktu.

V Petáji proto pracujeme s různými cestami podpory komunikace – podle potřeb konkrétního dítěte. Znakový jazyk je jednou z nich. V určitých situacích může být velmi účinným mostem mezi porozuměním, komunikací a postupným rozvojem řeči.