„On se snaží… a přesto to pořád nejde.“ Rozhovor s Petájou o Neurovývojové stimulaci (NVS) 

Možná to znáte až příliš dobře.

Dítě je chytré, vnímavé, chce. A přesto se u některých věcí pořád opakuje stejný scénář: u stolu je v pohybu, kreslení ho vyčerpá, koordinace je náročná, rychle se přetíží a pak přijde věta, která rodiče bolí nejvíc: "Mně to nejde."

A vy v tom stojíte s ním. Nechcete tlačit. Nechcete to zlehčovat. Jen byste si přáli, aby to pro něj bylo… o kousek snazší.

V Petáji proto nově nabízíme Neurovývojovou stimulaci (NVS) – program, který se dívá na "kořeny" obtíží: na to, jak funguje tělo, stabilita a nervový systém jako celek.

Petře, když rodič slyší "Neurovývojová stimulace", často si řekne: co to vlastně je?

Petr: Je to ucelený program cvičení, který je zaměřený na přetrvávající primární reflexy – automatické reakce z raného období vývoje. NVS vychází z psychomotorického vývoje dítěte a pracuje s krátkými cviky, které se provádí pravidelně.

Primární reflexy… to zní odborně. Co to je a proč to může být důležité?

Petr: Primární reflexy jsou vrozené automatické reakce. Ve zdravém vývoji se postupně tlumí a nahrazují vyspělejšími funkcemi. Když některé reflexy přetrvávají, dítě to může mít v běžném životě těžší — stabilita, koordinace a regulace ho stojí víc energie.

Jak se to může projevit doma? Kdy rodiče typicky říkají "tohle je naše"?

Petr: Je to často úplně obyčejné – a o to víc vyčerpávající:

• dítě se u stolu vrtí, nevydrží, rychle se rozpadá pozornost
• je neobratné, často zakopává, působí nejistě v těle
• u kreslení se rychle unaví, tlačí na tužku, mění úchop
• koordinace je těžká (míč, rytmus, pravá–levá)
• snadno se přetíží podněty a pak přijde buď výbuch, nebo "vypnutí"

Tohle samo o sobě není diagnóza. Ale je to signál, že má smysl podívat se na "základ" — jestli nervová soustava nemusí pořád pracovat na plné obrátky jen proto, aby dítě zvládlo běžné věci.

A teď ta nejdůležitější otázka: Proč je to pro některé děti tak náročné, když se tolik snaží?

Petr: Tady bývá pro rodiče ten největší "aha" moment. Někdy nejde o to, že dítě nechce. Ale že jeho tělo a nervová soustava musí vynaložit mnohem víc energie.
Když jsou některé automatické reakce stále "zapnuté", dítě je rychleji unavené, hůř se mu sedí, hůř se mu soustředí, hůř se mu organizuje pohyb. NVS míří na to, aby se tyto základy postupně zklidnily a dítě se mohlo nadechnout.

Jak NVS vypadá v praxi? Co čeká rodiče doma?

Petr: Je to konkrétní a přehledné. Program bývá popisovaný jako 30 týdnů (někdy se přizpůsobí a prodlouží) a cvičí se každý den přibližně 5–10 minut. Krátce, ale pravidelně.

Proč "každý den"? To je pro rodiny často největší bariéra…

Petr: Já to chápu. Rodiny mají režim, školku, školu, kroužky, únavu. Jenže právě tady je důležité být fér: i zdroje k programu říkají, že když se necvičí denně, výsledky nebývají tak dobré. Proto nastavujeme plán tak, aby byl reálně zvládnutelný – někdy je lepší 5 minut dobře než 20 minut "jednou za čas".

Jak to bude probíhat u vás v Petáji? Co je první krok?

Petr: Vždycky začínáme úvodním vyšetřením / orientační diagnostikou. Nehledáme "nálepku", ale odpověď na otázky: co je pro dítě největší brzda, jak vypadá stabilita, koordinace, rovnováha a motorické plánování – a hlavně na co se konkrétně zaměřit, aby to dávalo smysl.

Pak rodiče dostanou jasný plán a konkrétní cviky domů (krátce, reálně). A dál se potkáváme na kontrolách zhruba každé 4 týdny (nebo dle domluvy): společně si zacvičíme, zkontrolujeme provedení, vyhodnotíme posun, přidáme další cviky a rodiče znovu "zaškolíme", aby si doma byli jistí.

Pro koho je NVS obvykle vhodná?

Petr: Nejčastěji pro děti, které mají obtíže v koordinaci, stabilitě, regulaci pozornosti, grafomotorice nebo se rychle přetěžují. Často jsou to děti "na hraně" — chytré, šikovné, jen něco v základech chybí. A zároveň platí: NVS není pro každého a není to náhrada lékařské péče nebo fyzioterapie, když je potřeba.

Rodiče se čím dál častěji ptají: "Má to oporu ve výzkumu?" Co jim říkáš?

Petr: Říkám to otevřeně a vyváženě: Existují systematické přehledy a meta-analýzy, které ukazují souvislosti mezi přetrvávajícími primárními reflexy a obtížemi v oblasti pozornosti/motoriky. Zároveň existují i systematické přehledy, které mapují vztah mezi poruchami učení, motorikou a primárními reflexy u předškolních dětí.

Je však fér dodat: výzkum je různorodý a u intervencí se liší kvalita studií. Proto u nás stojíme na individuálním posouzení a průběžném vyhodnocování — ne na slibech "za tři týdny bude po všem".

Co může rodič realisticky očekávat — tak, aby to nebyly plané naděje?

Petr: Realisticky: u části dětí rodiče postupně vidí větší tělesný klid, jistější pohyb, menší únavu u kreslení a snazší fungování u stolu. Ale je to proces — a vždy záleží na výchozím stavu a pravidelnosti.

A poslední: Co bys vzkázal rodiči, který se v tom poznal, ale váhá?

Petr: Vzkázal bych: To, že vaše dítě bojuje, neznamená, že je "zlobivé" nebo "líné". A to, že jste unavení, neznamená, že to nezvládáte.
Přijďte na orientační diagnostiku. Někdy už jen to, že věci dávají smysl a mají plán, je obrovská úleva. A když NVS nebude pro vaše dítě vhodná, řekneme to narovinu a doporučíme jinou cestu.

Více informací: