Novinky

Možná to znáte až příliš dobře.

Mnoho rodičů má pocit, že řeč a pohyb jsou dvě oddělené věci – logopedie se přece týká jazyka, zatímco motorika pohybu. Jenže tělo, mozek i emoce tvoří jeden celek.
V rozhovoru s Adrianou Kajzarovou, speciální pedagožkou a zakladatelkou Petáji, se dozvíte, proč se dítě nejlépe "rozmlouvá" právě v pohybu, jak tělesná jistota podporuje...

Když se setkáváme s rodiči, často slyšíme podobné otázky:
"Jak se vlastně dětem věnujete?"
"Máte opravdu individuální přístup?"
"Vždyť individuální přístup dnes slibují všude, to už přece není žádná konkurenční výhoda, paní Kajzarová…"

Každé dítě je jiné – jedno mluví brzy, jiné později, jedno je rychlé v pohybu, jiné má cit pro hudbu. V Petáji proto vzniká Plán osobního rozvoje dítěte – dohoda mezi rodiči a pedagogy o tom, co je pro konkrétní dítě v dané chvíli nejdůležitější. Jak takový plán vzniká a čím se liší od běžné péče? Na to jsme se...

Boty naopak, voda na stole, pevné 'ne!' – a rodič, který cítí, že už toho má dost. Vzdor vypadá jako boj, ale je to spíš tanec. Tanec dítěte, které hledá vlastní kroky, a rodiče, který se učí nechat ho tančit, aniž by opustil parket.

Mluvení je pro většinu dětí přirozené jako hra – ale ne vždy se jazyk rozvíjí tak, jak má. Někdy přichází opožděně, jindy je výslovnost nejasná nebo se dítěti nedaří vnímat zvuky a rytmus řeči. A právě tady může pomoci Elkoninova metoda – speciální program, který děti učí slyšet, rozkládat a skládat hlásky, rozumět slovům a hrát si s jazykem.

Děti jsou od přírody zvídavé. Některé rády kreslí, jiné zpívají, další staví z kostek nebo s chutí listují knížkami. Existuje místo, kde si řekli: proč je všechny tlačit do stejné činnosti, když každé dítě je "dobré" v něčem jiném? V Miniškolce Petája proto vytvořili centra aktivit – koutky, kde si každé dítě najde své místo, zažije úspěch a...

Kroužky a volnočasové aktivity pro děti se v posledních letech těší velké oblibě. Zatímco u školáků se nad jejich přínosem většinou nikdo nepozastavuje, u tříletých dětí bývají rodiče často na pochybách. "Není na to ještě příliš brzy?", "Nebude toho na dítě moc?" nebo "Nemělo by zatím jen volně objevovat svět?" – to jsou otázky, které si kladou...

Někdy to vypadá jednoduše: dítě přijde, zůstane chvíli s rodičem, potom bez něj, a za pár dní je "zvyklé". Nepláče. Hraje si. Funguje.

Když si představíme učitele v mateřské škole, většinou se nám vybaví ženy – paní učitelky, které s láskou a trpělivostí provází děti prvními roky vzdělávání. A není divu – v České republice je více než 99 % pedagogů v MŠ žen. Co se ale stane, když se ve školce objeví muž?