Rozhovor s Petájou: Proč jen 10 dětí?

Když se setkáváme s rodiči, často slyšíme podobné otázky:
"Jak se vlastně dětem věnujete?"
"Máte opravdu individuální přístup?"
"Vždyť individuální přístup dnes slibují všude, to už přece není žádná konkurenční výhoda, paní Kajzarová…"

Na tyto i další otázky odpovídá Mgr. Adriana Kajzarová, speciální pedagožka a průvodkyně dětí v Petáji.

Rodič: Máte individuální přístup? Vždyť to dnes slibují skoro všechny školky.
Mgr. Kajzarová: To je pravda. Ale řekněte si upřímně – kolik času může učitel ve třídě s dvaceti dětmi věnovat jednomu konkrétnímu dítěti, když ho právě potřebuje? Pár minut denně? A dokážete si představit, že by připravoval individuální plán pro všechny děti každý den? I kdyby chtěl sebevíc, není to možné. Ne proto, že by nechtěl, ale protože to fyzicky nejde. Proto jsme si v Petáji řekli jasně – víc než 10 dětí nechceme. Jen tak můžeme rodičům slíbit, že každé dítě dostane svůj prostor a čas opravdu každý den.

Rodič: Ale když přiberete víc učitelů nebo chův, tak to půjde, ne?
Mgr. Kajzarová: A i kdyby tam byli čtyři dospělí najednou – pořád je to jedna velká třída plná hluku, vztahů a podnětů. Pedagogové pak tráví většinu energie organizací, ne skutečným individuálním časem s dítětem. Individuální přístup totiž není o počtu dospělých, ale o prostředí, ve kterém dítě tráví den.
(A jen bokem – v mnoha zařízeních se personál "vykrývá", aby to ekonomicky vyšlo. To znamená, že ráno a odpoledne bývá pedagog sám a posily přicházejí jen na část dopoledne.)

Rodič: A co když se velká třída rozdělí na menší skupinky? To už je skoro stejné, ne?
Mgr. Kajzarová: Pomůže to, ale pořád to není ono. Děti jsou stále v jedné velké třídě, slyší a vidí všechno kolem a skupinky se často mění. Malý kolektiv ale není metoda na hodinu denně, je to stálé prostředí. Dítě ví, s kým bude, má kolem sebe pár kamarádů a s nimi si buduje pevné vztahy. To je rozdíl, který rozdělování skupin nikdy plně nenahradí.

Rodič: Komu to nejvíc pomáhá, že je skupina malá?
Mgr. Kajzarová: Upřímně – všem dětem. Ale nejvíc těm citlivějším. Introvertům, kteří se ve velkém hluku snadno ztratí. Dětem, které hůř mluví a v davu se těžko prosadí. Dětem, které se rychle rozptýlí, protože je vyruší každý zvuk nebo pohyb. A taky těm, které mají sklony k úzkostem nebo je bolí bříško, když je toho moc.

Četla jsem k tomu studii z Harvardu a ta potvrzuje to, co sami vidíme každý den: děti potřebují stabilní a předvídatelné vztahy s dospělými. Když vědí, že mají u sebe známé tváře a klidnější prostředí, cítí se bezpečně a svou energii dávají do učení a hraní – ne do toho, aby se vůbec zorientovaly.

Rodič: No ale právě proto děti často na poslední rok přecházejí ze skupinek do školek. A školky s předškoláky pracují jinak – berou si je bokem, dělají přípravu…
Mgr. Kajzarová: Ano, slyšíme to často a není to špatně míněné. Jen je dobré vědět, že poslední rok je na přípravu pozdě. Dítě se připravuje na školu od prvních dnů ve skupině – v řeči, motorice, sociálních dovednostech, samostatnosti. To všechno se skládá postupně, ne až ve chvíli, kdy se blíží nástup do školy.

Navíc se dnes zápisy posunuly už na leden a únor, takže toho času je méně než dřív. A právě proto věříme, že největší smysl má kontinuita – jedno stabilní prostředí, stejní pedagogové a systematický rozvoj po celou dobu. Ne změny kolektivu rok nebo dva před školou.

Rodič: Takže malá skupina a individuální přístup… to je vlastně jen otázka úhlu pohledu, že? Jak to jako rodič poznám?
Mgr. Kajzarová: Přesně tak – hodně záleží na úhlu pohledu. Každá školka může napsat, že má individuální přístup. Jak to poznáte vy? Jednoduše: podívejte se třeba na fotky nebo videa na sociálních sítích a zkuste si spočítat, kolik je tam dětí a kolik dospělých. To vám hodně napoví.

A zároveň – to, že někde není tak malá skupinka jako u nás, ještě neznamená, že je to špatná školka. Individuální přístup je jen jeden dílek celé skládačky. Každý rodič by měl vždy hodnotit celek: prostředí, lidi, atmosféru i to, jestli mu to pro jeho dítě dává smysl. 🙂

Rodič: Takže proto jen 10?
Mgr. Kajzarová: Přesně tak. Protože chceme, aby u nás každé dítě mělo svůj individuální čas každý den. Ne jen pár minut, když zbyde prostor. Proto říkáme jasně: maximálně 10 dětí, výjimečně 12, a vždy dva stejní pedagogové. Jen tak je individuální přístup realitou, ne jen slibem na letáku.