Muž ve školce? Pro děti cennější, než si myslíte

25.06.2025

Když si představíme učitele v mateřské škole, většinou se nám vybaví ženy – paní učitelky, které s láskou a trpělivostí provází děti prvními roky vzdělávání. A není divu – v České republice je více než 99 % pedagogů v MŠ žen. Co se ale stane, když se ve školce objeví muž?

Možná vás překvapí, že i jeden muž mezi pedagogickým týmem může mít obrovský dopad na rozvoj dětí. A to nejen chlapců, ale i dívek. 

Jiný vzor, jiný přístup

Děti tráví své první roky života obvykle v převážně ženském prostředí. Maminka, babička, paní doktorka, učitelka, vychovatelka… To není ani dobře, ani špatně – ale chybí tu rovnováha. A právě muž může tuto rovnováhu přirozeně doplnit. Ne jako "lepší" nebo "zábavnější" dospělý, ale jako jiný vzor, který dětem ukazuje, že na světě existují různé role, různé přístupy, různé způsoby chování – a všechny mohou být v pořádku.

Muž v roli učitele nabízí často přímější komunikaci, větší fyzickou aktivitu, odvahu k experimentování, hravost, někdy i jiný humor. A především – kluci v něm často vidí "parťáka", který jim ukazuje, že není ostuda mít city, ale zároveň je v pořádku být silný, hlučný, akční.

Role, které se nedají nahradit

V rodinách, kde chybí mužský prvek – například v domácnostech samoživitelek – má dítě ještě méně příležitostí potkat bezpečného, laskavého a přirozeně autoritativního muže. A právě školka se pak může stát místem, kde si dítě tuto zkušenost poprvé osvojí. Ne ve smyslu nahrazování otce, ale ve smyslu zdravé socializace. Dívky se učí, že muži mohou být vnímaví, spolehliví a laskaví. Kluci zase, že nemusí neustále "bojovat" o pozornost – že i oni mohou být přijatí takoví, jací jsou.

Mužský pohled do výchovy patří

Mužští učitelé často přinášejí nové nápady do her, technické dovednosti, kreativní řešení, hrubší motoriku nebo jiný přístup ke konfliktům. Jejich přítomnost zároveň přirozeně rozvíjí u dětí schopnost vnímat různé styly komunikace a reagovat na ně. Děti se učí adaptaci, respektu i větší pružnosti ve vztazích – a to je do života k nezaplacení..

Když děti potkají "pana učitele"

Možná si to ani neuvědomíte hned – ale děti si přítomnost muže ve školce pamatují. Říkají mu "ten, co stavěl bunkr", "ten, co mě naučil rozdělat oheň" nebo "ten, co se nebál skočit do bláta s námi". Často právě s ním zkoušejí věci, na které by si samy netroufly. A právě s ním se učí, že hranice mohou být i laskavé.

Děti potřebují pestrost. I v dospělých kolem sebe.

V Petáji vnímáme význam mužské přítomnosti v předškolním vzdělávání jako něco, co obohacuje prostředí a podporuje zdravý vývoj dětí. Muži v našem týmu nejsou výjimkou, ale přirozenou součástí naší výchovné mozaiky. Ať už vedou pohybový blok, vymýšlejí dobrodružnou bojovku, řeší hádku u stavebnice nebo uklidňují dítě po těžkém ránu – vždy přinášejí něco, co je jinak jen těžko nahraditelné.

Přejeme si, aby děti měly kolem sebe pestrý svět dospělých. Takový, který jim umožní vyrůst ve zdravé, vyrovnané a sebevědomé lidi. A právě proto jsme rádi, že se s dětmi setkávají i učitelé, kteří místo kabelky nosí batoh, místo květované halenky tričko s komiksem – ale srdce mají stejně otevřené. 


Mnoho rodičů má pocit, že řeč a pohyb jsou dvě oddělené věci – logopedie se přece týká jazyka, zatímco motorika pohybu. Jenže tělo, mozek i emoce tvoří jeden celek.
V rozhovoru s Adrianou Kajzarovou, speciální pedagožkou a zakladatelkou Petáji, se dozvíte, proč se dítě nejlépe "rozmlouvá" právě v pohybu, jak tělesná jistota podporuje...

Když se setkáváme s rodiči, často slyšíme podobné otázky:
"Jak se vlastně dětem věnujete?"
"Máte opravdu individuální přístup?"
"Vždyť individuální přístup dnes slibují všude, to už přece není žádná konkurenční výhoda, paní Kajzarová…"

Každé dítě je jiné – jedno mluví brzy, jiné později, jedno je rychlé v pohybu, jiné má cit pro hudbu. V Petáji proto vzniká Plán osobního rozvoje dítěte – dohoda mezi rodiči a pedagogy o tom, co je pro konkrétní dítě v dané chvíli nejdůležitější. Jak takový plán vzniká a čím se liší od běžné péče? Na to jsme se...